Sportovní a regenerační masáž se u nás před první světovou válkou prováděla jen ojediněle,většinou jako automasáž. Větší rozšíření sportovní masáže nenastalo ani po roce 1934,kdy byla zákonem povolena masérská živnost. Teprve po druhé světové válce se sportovní a rekondiční masáž začala postupně přednášet na některých tělovýchovných kursech, i když ještě ve velmi omezeném rozsahu. Vydáním Jednotné kvalifikace cvičitelů, trenérů a rozhodčích v Československém svazu tělesné výchovy v roce 1963 se stala nedílnou součástí osnov a výuky na školeních trenérů vyšších kvalifikačních stupňů.V dnešní době je již masáž běžnou součástí života.

Masáž vede k urychlení regeneračních pochodů v těle, fyzickému a psychickému vyladění, zlepšení sportovní a pracovní výkonnosti a zintenzivnění odpočinku a relaxace. V ideálním případě by se mělo jednat o masáž celkovou. Využívá schopnosti vhodně zvolených po sobě jdoucích hmatů ke zlepšení prokrvení svalů a odplavování škodlivých látek. Tuto masáž je též možno využít ve fázi rehabilitační (poúrazové), ale až po odsouhlasení ošetřujícím lékařem.

Mechanický účinek masáže spočívá v podpoře návratu žilní krve a mízy z periférie do oběhového centra.
Biochemický účinek masáže představuje kožní zčervenání v místě provádění masérských hmatů. Podkladem zčervenání je rozšíření krevních vlásečnic a drobných cév v kůži. Příčinou je uvolňování různých látek přítomných v organismu, nejčastěji se jedná o histamin nebo acetylcholin.
Reflexní účinek masáže spočívá v ovlivňování vzdálených míst od místa provádění masérského hmatu vlivem odstředivé dráhy reflexního oblouku (např. při masáži chodidla můžeme ovlivňovat funkci vnitřních orgánů, při tepání zad ovlivňovat činnost srdce).